kostelík ve Starém Smokovci

Město *** Vysoké Tatry bylo vyhlášené 1.ledna 1999 a sídlí ve Starém Smokovci. Jeho součástí jsou tatranské osady Podbanské, Štrbské Pleso, Vyšné Hágy, Nová Polianka, Tatranská Polianka, Tatranské Zruby, Nový Smokovec, Starý Smokovec, Horný Smokovec, Hrubý Smokovec, Dolný Smokovec, Dolný Smokovec, Tatranská Lesná, Tatranská Lomnica, Tatranské Matliare, Kežmarské Žlaby a Tatranská Kotlina. V čele města Vysoké Tatry stojí primátor a není bez zajímavosti, že tato obec je svou rozlohou největší na Slovensku. Velehory Vysoké Tatry jsou jednoznačně turisticky nejatraktivnější oblastí Slovenska. Bylo prý spočítáno, že na jejich území se nachází 581 štítů, věží, kup, bašt, rohů, zubů a jiných skalních vyvýšenin. Nejvyšším vrcholem je Gerlachovský štít s nadmořskou výškou 2655 m.n.m., dále se zde pak nachází dalších 25 vrcholů převyšující výšku 2000 m.n.m. Na třetí nejvyšší vrchol Lomnický štít (2634 m.n.m.) je možné se dostat lanovkou, nejvyšší turisticky přístupné místo jsou Rysy (2499 m.n.m.). Na území velehor se nachází přes sto ples, která jsou ledovcového původu.

tatranská električka

Největším a zároveň nejhlubším je Hincovo pleso v Mengusovské dolině s rozlohou 20 ha a maximální hloubkou 53 m. Tatranská turistika se v Tatrách zrodila již v 16. století. Nejstarší tatranskou osadou je Starý Smokovec, který byl založen v roce 1793. Nejvýznamnějším dopravním prostředkem v Tatrách se stala železnice. V roce 1895 byla zprovozněna trať mezi Veľkou Lomnicí a Tatranskou Lomnicí, o rok později bylo do provozu uvedeno spojení ozubenou železnicí mezi Štrbou a Štrbským Plesem. V roce 1912 byla vybudována elektrifikovaná železnice mezi Popradem, Starým Smokovcem a Tatranskou Lomnicí, resp. Starým Smokovcem a Štrbským Plesem. V roce 1908 byla dána do provozu pozemní lanová dráha ze Starého Smokovce na Hrebienok a od roku 1940 jezdí lanovka z Tatranské Lomnice na vrchol Lomnického Štítu.

Tatranská trasa 1: Tatranská Lomnica – Skalnaté pleso – Zamkovského chata – Hrebienok – Sliezsky dom – Starý Smokovec

A právě tato lanová dráha byla našim prvním cílem tohoto dne. Dnes jezdí z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso moderní kabinková lanovka s mezistanicí Štart. Délka prvního úseku z Tatranské Lomnice na Štart je 1706 metrů, s výškovým rozdílem 269 metrů, druhý úsek na

kabinka lanovky stoupá na Lomnický štít

Skalnaté pleso měří 2002 metrů a výškový rozdíl je 599 metrů. Cena jednoduché jízdenky na Skalnaté pleso je 200,- SK v období mimo letní sezónu do 30.6., v letní sezóně činí cena jednoduché jízdenky 240,- SK. Ačkoliv jsou v mapách často zakresleny směrem na Skalnaté pleso dvě lanové dráhy, v provozu je pouze jedna a sice ta, která  má svou dolní stanici nedaleko hotelu Morava a penzionu Horec ( její dolní stanice je západním směrem od té stávající). Každá kabinka pojme 4 osoby, odbavení cestujících se děje elektronicky a v případě jízdy na Skalnaté

Skalnaté pleso

pleso z kabiny na přestupní stanici Štart nevystupujte. Během dvaceti minut se již nacházíme ne ** Skalnatém plese ve výšce 1751 m.n.m. Zajímavostí je, že kvůli trhlinám na dně plesa, je plocha Skalnatého plesa zavodněna pouze v jarním období, v létě je pleso vyschlé. Nachází se zde také Observatoř Astronomického ústavu SAV, kabinková visutá lanová dráha na Lomnický štít.

Observaoř na Skalnatém plese

Na vrcholu štítu se nachází nejvýše položená meteorologická stanice v republice. Nutno dodat, že na vrchol je možné se dostat pouze touto lanovkou a pobyt je zde limitován dvaceti minutami do příjezdu další kabinky lanové dráhy. Je možné si tudíž zakoupit pouze zpáteční jízdenku.

Naše cesta vedla po tzv. Tatranské magistrále. Její trasa je značena červenou turistickou značkou a v délce sedmdesáti kilometrů prochází celými Tatrami. Její původní trasa

Slavkovský štít z Lomnické vyhliadky

prošla dvěma úpravami. V roce 1978 se zkrátila o 19 km uzavřením oblasti Belianských Tater. Druhá úprava stezku naopak prodloužila o jižní úpatí Vysokých Tater. Na západě začíná v ústí Jalovecké doliny, na východě končí u Veľkého plesa v Dolině Kežmarském Bidlem vody. Ideální doba pro absolvování celé její trasy je 4 až 5 dní. Chodník Tatranské magistrály byl v oblasti Skalnatého plesa postaven v letech 1931 – 1932.

Zamkovského chata

Naše cesta vede ze Skalnatého plesa na Zamkovského chatu. Cesta velmi klidně klesá po kamenitém chodníku. Na ukazatelích je čas na její projití udáván jako 50 minut, ale přiznám se, že jsme trasu šli o něco déle, asi jednu hodinu. Délka trasy je necelé tři kilometry. Asi půl kilometru před samotnou Zamkovského chatou se nachází Lomnická vyhliadka, odkud je překrásný výhled na Prostredný hrebeň a hřeben Slavkovského štítu. Zamkovského chata se nachází ve výšce 1475 m.n.m. a je otevřená celoročně. Naleznete zde restauraci s dobrým občerstvením, ale i ubytování. Odtud je možné se vydat dále na Téryho chatu a Pat spišských ples. Naše cesta však pokračovala k Rainerově chatě, která je nejstarší horskou chatou ve Vysokých Tatrách. Cesta ze Zamkovského

cesta k Velickému plesu

chaty sem trvá asi 30 minut a mírným klesáním jsme ušli asi 1,5 km. Asi po čtvrt hodině jsme došli na Hrebienok, který je horní stanicí pozemní lanové dráhy ze Starého Smokovce. Z Rainerovej chaty je to sem asi 1 km. Zde je možné se občerstvit ve zdejším horském hotelu.

Dále pokračujeme po Tatranské

Velické pleso a Sliezsky dom

magistrále až na Slezský dom a k Velickému plesu, které se zde nachází. Cesta z Hrebienku sem trvá něco málo přes dvě hodiny a měří asi 6 km. Celou cestu stoupáme do kopce. Po dvaceti minutách dorazíme na rozcestí, odkud se odděluje cesta na Slavkovský štít a do Starého Smokovce. Prvních tři čtvrtě hodiny stoupáme lesem, tudíž je cesta poměrně nudná. Zajímavou začíná být až vystoupáme na úroveň kosodřeviny. Tehdy se nám otevírají výhledy do údolí zejména na Starý Smokovec, ale i na

Velický vodopád

Poprad a Svit. Asi po půldruhé hodině chůze se nám začíná otevírat výhled na masiv Gerlachovského štítu a později i na samotný horský hotel Sliezský dom. Hotel spolu s ** Velickým plesem leží ve výšce 1670 metrů nad mořem přímo pod vrcholem Gerlachovského štítu. Nádherný je zde zejména pohled na Velický vodopád a pleso samotné. Překvapivé jsou také příznivé ceny za občerstvení v restauraci Sliezského domu, ale ani ubytování zde není na vysoko položený horský hotel vysoké. Cena za osobu a noc je zde 340 SK,-.

Odtud naše cesta pokračovala z kopce až do Starého Smokovce. Délka cesty je 5 kilometrů a dá se projít pohodlnou chůzí za dvě hodiny. Celou cestu klesáme z kopce a lesem, tudíž není cesta vůbec zajímavou. Pro cestu zpět do Tatranské Lomnice jsme použili tzv. električky, tedy Tatranské elektrické železnice (TEŽ), jejíž moderní úzkorozchodné soupravy připomínající nové moderní vozy pražského metra, pohodlně dopravují turisty mezi Štrbským plesem, Popradem a Tatranskou Lomnicí. Ceny jízdenek jsou poměrně nízké. Za jízdenku ze Starého Smokovce do Tatranské Lomnice, což je asi 8 km, jsme zaplatili 20,- SK. Četnost spojů TEŽ je poměrně velká, dá se obecně říci, že soupravy jezdí v intervalu 30 až 45 minut. Je nutné však upozornit, že vzhledem k členitosti terénu i úzkému rozchodu je rychlost jízdy poměrně malá. Po příjezdu do Tatranské Lomnice jsme odjeli autem zpět do Ždiaru.

Statistika túry:          Skalnaté pleso (1751 m.n.m.) – Zamkovského chata (1475m.n.m.) – Hrebienok (1285 m.n.m.) – Sliezsky dom (1670 m.n.m.) – Starý Smokovec (1010 m.n.m.) :  16,5 km, 6 hodin.

Tatranská trasa 2: Štrbské pleso - Popradské pleso

Probudili jsme se do deštivého rána. Záhy však déšť ustal a tak jsme se autem vypravili do Tatranské polanky, kde se dá poblíž nádraží parkovat bezplatně. Odtud jsme pokračovali električkou na Štrbské pleso.

Štrbské pleso

Trasu dlouhou asi 12 km ujede souprava TEŽ zhruba za půl hodiny. Cena zpáteční jízdenky činila 40,- SK za osobu. Nejprve jsme si prohlédli samotné  * Štrbské pleso, které je zaplněné turisty, ale především stánkaři nabízejícími všechno možné. Štrbské pleso je nejvýše položenou horskou osadou na Slovensku. Leží ve výšce 1355 m.n.m. Samotné jezero o rozloze 19,76 ha a maximální hloubce 20 m je druhé největší ve slovenské části Tater. Osada s jezerem leží v Mlynické dolině, kde se nachází také chátrající lyžařský „Areál snů“ se dvěma skokanskými můstky, vybudovaný v roce 1970 pro Mistrovství světa v letech na lyžích.

Pomalu opouštíme Štrbské pleso a vydáváme se po červené značce, která je součástí Tatranské magistrály.

Mengusovská dolina cestou na Popradské pleso

Jdeme směrem na Popradské pleso, kam nás dovede naučný chodník v délce 4,5 km a cesta nám trvala zhruba půldruhé hodiny. Vede do mírného kopce, první polovina cesty vede lesem, druhá polovina pak pokračuje po kamenném chodníku podél kleče, odkud jsou krásné výhledy na Popradský hřeben s vrcholem Vysoká. Název magistrála je zde opravdu na místě, protože tato turistická cesta je hodně frekventovaná. Nejinak je tomu přímo u ** Popradského plesa (1404 m.n.m.). Pleso leží v Mengusovské dolině. Jelikož je jedním z mála „zarybených“ ples, bývalo v minulosti nazýváno Rybím

Popradské pleso

plesem. Dvě původní chaty, které stály u plesa vyhořely, roku 1892 byla postavena třetí chata, která sloužila do roku 1961, kdy byla otevřena nová turistická Chata pri Popradskom plese s celoročním provozem. Naleznete zde ubytování i restauraci.

Od Popradského plesa je možné pokračovat k Hincovu plesu nebo dále po Tatranské magistrále na Batizovské pleso a Slezský dom. Naše kroky však vedou po žluté turistické značce k Symbolickému cintorínu. Sem dorazíme

Symbolický cintorín

asi po deseti minutách chůze po cestě dlouhé asi 0,5 km. ** Symbolický cintorín byl založen v roce 1934 malířem Otakarem Štáflem v lipovém háji nedaleko Popradského plesa. Jsou zde symbolické náhrobky obětí hor, které zahynuly ve Vysokých Tatrách. Je zde řada zajímavých dřevěných křížů, které jsou dílem lidového řezbáře.

Dále jsme pokračovali po žluté značce, která po několika stech metrech dorazila na modrou turistickou značku vedoucí k zastávce TEŽ Popradské pleso, my však vyrazíme směrem vpravo, po 300 metrech jsme odbočili vlevo na zelenou turistickou značku, která vedla na Štrbské pleso, kam jsme střídavě cestou do kopce a z kopce zhruba za půldruhé hodiny dorazili. Na Štrbské pleso se lze dostat nejen električkou TEŽ, automobilem po zaplacení parkovného 160,- SK na den, ale také „zubačkou“ ze Štrby. Cena zpáteční jízdenky je 60,- SK. My jsme se však vydali zpět električkou do Tatranské Polanky, odkud jsme autem pokračovali zpět do Ždiaru.

Statistika túry:          Štrbské pleso (1355 m.n.m.) – Popradské pleso (1494 m.n.m.) – Symbolický cintorín (1525 m.n.m.) – Štrbské pleso (1355 m.n.m.) : 9 km, 2h 45 minut